• dodnes funkční historickou sušírnu ovoce
• místo, kde stával zámeček Pepčín
• troje tenisové kurty a dvě nové dětské hřiště
• přírodní památku Terasy a přírodní rezervaci Vrchové - Chrástě

První písemná zpráva o obci je z roku 1373, kdy ji zmiňují Zemské desky olomoucké. V souvislosti s Drslavicemi je třeba vzpomenout i dnes již neexistující osadu Drslavičky, nacházely se v těsném sousedství Drslavic na protějším břehu řeky Olšavy. Před rokem 1463 koupil Drslavice Jan z Cimburka, příslušník předního panského rodu, do té doby náležela obec k Uherskému Brodu. Dějiny Drslavic korespondovaly s obecným děním ve státě a byly umocněny polohou v blízkosti moravsko-uherské hranice. Proto se obci nevyhnuly průtahy vojsk, středem obce procházela frekventovaná cesta (tou byl dán také urbanistický charakter patrný až do současnosti – Drslavicím chybí náves).

 

Z 16. století existují záznamy o vinohradnictví a ještě v roce 1900 činila plocha vinic 12 hektarů.

V Drslavicích se nacházel mlýn, který hrál v hospodářství obce důležitou úlohu. Nejdříve se jednalo o mlýn vodní, po přestavbě v roce 1914 parní a v krátké době poté, co budovu koupil František Otto, elektrický. Stal se nejmodernějším v celém širokém okolí. Po válce znárodněný mlýn pracoval do roku 1958, pak jej převzalo JZD a využívalo jako sklad.

Ve 30. letech 20. století byla postavena továrna na punčochy a podobné textilní zboží, jejíž vznik inicioval Tomáš Baťa. Baťa v té době jednal i o koupi lesa Obora se zámečkem, v němž plánoval zbudovat rekreační zařízení pro zaměstnance své továrny na výrobu obuvi ve Zlíně.

Na katastru obce stál až do roku 1981 zámeček, který si nechal vystavět počátkem 20. století Václav hrabě z Kounic. Mezi jeho hosty patřili významní čeští umělci, několikrát se na Pepčíně objevili Alois Jirásek a J. S. Machar, jednou i Antonín Dvořák. Na konci 2. světové války zámeček obsadili vojáci osvobozenecké armády. Objekt byl za pomoci partyzánů a obyvatel okolních obcí (zejména Vlčnova) vyrabován. Během pěti poválečných let jej využívala armáda jako sklad a poté, co jej opustila, se stal cílem rodinných výletů. Pro vysoký stupeň zchátralosti byl počátkem roku 1981 zbořen. Dnes místo slouží jako cíl procházek.